Život každého člověka je rozdělen do několika etap. To, jak jednotlivé etapy prožíváme a zvládáme závisí čistě na nás a je to individuální, obecně však procházíme stejnými životními fázemi jako ostatní. Vůbec největší změny prožíváme v období dětství a dospívání, tehdy se totiž utváří naše identita a naše osobnost, zkrátka to, kým později budeme. Důležitou roli má pochopitelně výchova a prostředí, ve kterém vyrůstáme. Pokud vyrůstáme v rodině, kde jsou k sobě všichni milí, vzájemně si pomáhají a za vše si děkují, je dost pravděpodobné, že tyto návyky převezmeme. Není to však jen výchova, co z nás dělá to, čím jsme. Vůbec největší zkouška a osobnostní vývoj nastane se začleněním do kolektivu, tedy s nástupem do mateřské, základní a později i střední školy.
V mateřské škole se učíme, že na světě nejsme sami. Učíme se o věci dělit a fungovat v kolektivu. Na základní škole si tvoříme první přátele, prožíváme první lásky a prožíváme první období vzdoru vůči rodičům. Najednou už pro nás názor a chování rodičů není to jediné správné, ale naopak často to jediné nesprávné. Protože na základní škole procházíme asi nejrychlejším fyzickým vývojem a stávají se z nás na pohled už hotoví dospělí lidi, máme pocit, že jimi už nutně musíme být.
Vůbec největším milníkem, který určuje náš budoucí život je potom střední škola. Nejen že se z nás na ní stávají už hotoví dospělí lidi, kteří vědí, co od života chtějí a často zde potkají člověka, se kterým stráví už zbytek svého života, ale hlavně si zde vybíráme povolání, kterému se budeme dále věnovat. Pro patnáctileté dítě bez jakýchkoliv zkušeností je dost obtížné rozhodnout, co bude po zbytek života dělat a čím se bude živit, zkrátka jakým směrem se vydá. Proto často nastupují na scénu rodiče, kteří mu školu sami zvolí a tím i vědomky či nevědomky předurčí jeho další život.
Typů středních škol existuje hned několik. Asi nejzákladnější typy škol, pro které se můžeme rozhodnout jsou Gymnázium, Střední odborná škola či Střední odborné učiliště. Kromě Gymnázia má každá z těchto škol určité zaměření a profilaci, tedy zjednodušeně řečeno, když z nich po třech nebo čtyřech letech vyjdeme, něco z nás je a můžeme jít pracovat v oboru. Gymnázium volí většinou rodiče pro děti, když ještě neví, co by je v životě bavilo či je chtějí mít později na vysoké škole. I když se však na Gymnáziu děti nadřou asi nejvíc, po ukončení studia mají v ruce maturitní vysvědčení, avšak bez žádného zaměření. Lehko se potom může stát, že člověk s Gymnáziem, který nechce nebo nemůže pokračovat ve studiu na vysoké škole získá horší práci, než člověk se Středním odborným učilištěm. Není vyloučené, aby šel člověk, který má vystudovanou Střední odbornou školu dále studovat na Vysokou školu, je ale vyloučené, aby člověk s Gymnáziem získal práci, na kterou potřebuje odborné vzdělání.
Výběr střední školy je složitý a často se mu nepřikládá dost velká váha. Výběrem střední školy si v podstatě volíme cestu pro zbytek svého života a vybíráme si povolání minimálně tři až čtyři roky před tím, než jdeme na pracovní pohovor. Proto bychom měli patřičně zvážit, jakou cestu a tedy i školu si pro život zvolíme.