Chodí po ulicích v uniformách, střihem a barvou často velmi podobných těm, co nosí policisté. Trestají občany za prohřešky, jako je nesprávné parkování, venčení psů bez vodítek a náhubků nebo rušení nočního klidu. Obce si na jejich zřízení vyčleňují prostředky ze svých rozpočtů a jejich činnost si nemohou vynachválit. O koho jde? O strážníky městských nebo obecních policií.
Není zásadní rozdíl mezi postavením strážníka na vesnici nebo ve městě. Všichni jsou v pracovním poměru k obci nebo městu, plní úkoly stanovené zákonem a patří mezi složky integrovaného záchranného systému. Nejvíce strážníků v České republice zaměstnává hlavní město Praha, a to více než dva tisíce. V řádu stovek se pohybují počty strážníků v Ostravě (kolem sedmi set) a v Brně (asi pět stovek).
Strážníkem obecní policie se může stát občan České republiky, který je bezúhonný, spolehlivý, s dobrým zdravotním stavem a úspěšně vykonanou maturitní zkouškou. Uchazeči o tuto práci jsou pravidelně přezkušováni, musejí prokázat své schopnosti a znalosti před zkušební komisí Ministerstva vnitra ČR.
Obecní policii řídí starosta nebo jiný pověřený zastupitel. Ve větších městech se zřizují pozice velitelů obecní policie nebo také ředitelů městské policie. Ti za činnost jim podřízených strážníků zodpovídají představiteli města.
Pravomoci strážníků jsou oproti policistům menší, přesto je však třeba počítat s tím, že strážník může chtít po občanovi prokázat totožnost, zakázat mu vstup na určené místo, zjišťovat, jestli není pod vlivem alkoholu nebo drog, nebo proti němu může i použít donucovací prostředky. Občan je povinen podat strážníkovi vysvětlení, pokud ho požaduje, odevzdat mu zbraň nebo věc. Strážníky můžeme vidět také v ulicích a na křižovatkách při usměrňování provozu, při měření povolené rychlosti a na preventivních dopravních akcích.
Obecní policie zpravidla úzce spolupracují s Policií ČR. Umožňuje jim to zákon a činí tak na základě oboustranných dohod.