Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí

Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí

O účetnictví, daních a daňové evidenci je toho tady napsáno již mnoho. Bylo by dobré si shrnout kdo vlastně si musí vést účetnictví a komu stačí jen daňová evidence. Účetnictví je podle zákona povinen vést si každý podnikatel s obratem vyšším než 25 milionů Kč za rok a provozující podnikatelskou činnost na základě živnostenského nebo jiného oprávnění nebo zapsaný v obchodním rejstříku. Samozřejmě se také týká právnických osob ale i svěřeneckých a investičních fondů.

O účetnictví existuje samostatný zákon, ve kterém se píše, že účetnictví musí být správné, úplné, průkazné srozumitelné a přehledné. Nejzákladnějším prvkem správně vedeného účetnictví je účetní záznam. To může být účetní doklad, zápis nebo účetní kniha. Každý podnikatel si účetnictví musí vést od svého zápisu do obchodního rejstříku až po dobu ukončení své činnosti. Účetnictví má mnoho funkcí, v první řadě poskytuje informace o stavu podniku, zároveň má důkazní a kontrolní funkci při sporech nebo přehledech o majetku ale také slouží k vyměření daňové povinnosti. Účtuje se formou podvojného zápisu a v účetnictví musí být uvedeny všechny výnosy a náklady ale také příjmy a výdaje.

Daňovou evidenci neboli evidenci pro účely stanovení základu daně a daně z příjmů, si mohou vést ti, kteří nejsou vyjmenovaní v zákoně o účetnictví. Týká se to především OSVČ, které dosahují příjmů z podnikání nebo jiné výdělečné činnosti a chtějí uplatňovat tzv. skutečné výdaje. Daňová evidence obsahuje údaje o příjmech a výdajích a majetku a dluzích.

Pokud si podnikatelé nechtějí vést ani daňovou evidenci, mohou uplatňovat paušální výdaje, což je nejjednodušší způsob uplatnění výdajů v daňovém přiznání. Paušální výdaje se stanovují procentem z dosažených příjmů.