Nejúčinnější lekce nejsou ty, které vysedíme v lavici, ale ty, které si sami prožijeme. Právě na této myšlence stojí zážitková pedagogika. Namísto memorování podporuje aktivní účast, osobní zkušenost a zpětnou reflexi. Jak vypadá učení, které místo učebnic spoléhá na vlastní prožitky? A proč je tento přístup dnes důležitější než kdy dřív?
Obsah
Co je zážitková pedagogika?
Zážitková pedagogika je vzdělávací metoda, která staví na jednoduchém principu: nejlépe se učíme skrze vlastní zkušenost. Na rozdíl od tradičního školního modelu, kdy děti jen pasivně přijímají informace, zážitková pedagogika zapojuje účastníky aktivně. Hlavním prostředkem zážitkového vzdělávání je hra.
Ta ovšem není samoúčelnou zábavou, ale nástrojem k dosažení konkrétních cílů – třeba naučit účastníky spolupracovat, zvládat stres nebo přijímat odpovědnost. Například při stavbě voru, který musí unést celý tým, nejde jen o zábavu u vody, ale o to, aby děti samy přišly na to, jak důležité je plánování, komunikace a rozdělení rolí.
Zážitek, prožitek, zkušenost aneb Základní pojmy zážitkové pedagogiky
Zážitková pedagogika staví na práci se třemi základními pojmy: zážitek, prožitek a zkušenost. Každý z nich označuje jinou fázi učení:
- Zážitek je konkrétní událost, která nás zasáhne, například lezení na vysokou lanovou překážku.
- Prožitek je vnitřní reakce na tuto událost, třeba strach, nadšení nebo pocit vítězství po překonání sama sebe.
- Zkušenost vzniká až tehdy, když si zážitek a prožitek uvědomíme, zpracujeme je a odneseme si z nich ponaučení do budoucna.
Zjednodušeně řečeno: zážitek je to, co se nám stane, prožitek je to, co při tom cítíme, a zkušenost je to, co si z toho odneseme. Právě tvorba zkušeností je hlavním cílem zážitkové pedagogiky. Teprve tehdy dochází k opravdovému učení, které v člověku zanechá trvalou stopu.
Učení hrou: Jaké dovednosti rozvíjí zážitkové vzdělávání?
Zážitková pedagogika nerozvíjí vědomosti typu násobilka nebo chemické vzorce, ale klíčové měkké dovednosti, jako je týmová spolupráce, empatie, komunikace nebo zvládání stresu. Například při aktivitě Lidská pavučina musí skupina účastníků společně naplánovat, jak propašovat celý tým skrz síť z provazů, aniž by se jich dotkla.
Rozvíjejí při tom strategické myšlení, komunikaci i schopnost spolupráce. Na rozvoj empatie cílí hra Chůze v cizích botách, kdy si účastníci nejprve vyprávějí o osobních silných zážitcích a následně je převyprávějí z pohledu toho druhého. Důvěru v ostatní pak buduje Slepá chůze, při níž se účastník se zavázanýma očima musí plně spolehnout na slovní instrukce svého průvodce.
Jaké jsou zásady zážitkového vzdělávání?
Úspěšné zážitkové učení stojí na několika základních principech:
- Bezpečné prostředí: Zážitková pedagogika stojí na důvěře, respektu a pocitu bezpečí. Účastníci musí vědět, že mohou riskovat, vyjadřovat se a zkoušet nové věci bez strachu z odsouzení. Lektor proto vytváří jasná pravidla pro zajištění fyzické i psychické pohody a aktivně podporuje otevřenou komunikaci.
- Dobrovolnost: Nikdo by neměl být nucen do aktivity, na kterou se necítí. Učení je nejúčinnější, když pramení z vnitřní motivace. Lektor představuje různé aktivity a jejich cíle, povzbuzuje k účasti, ale zároveň respektuje individuální hranice a tempo každého účastníka.
- Reflexe: Po každé aktivitě následuje čas na zamyšlení. Lektor klade otázky, které pomáhají účastníkům analyzovat, co se stalo, jak se cítili a co se naučili. Může jít o diskuzi ve skupině, individuální zápisky nebo kreativní vyjádření. Cílem je propojit prožitý zážitek s konkrétními poznatky a jejich využitím v budoucnu.
- Postupné překonávání výzev: Aktivity v zážitkové pedagogice účastníky cíleně posouvají mimo jejich komfortní zónu. Nejde o extrémní zkoušky, ale o zvládání nových rolí, neznámých situací nebo řešení problémů netradičním způsobem. Úspěšné zvládnutí těchto výzev pak přirozeně zvyšuje sebedůvěru a připravuje účastníky na překonávání překážek v běžném životě.
- Chyba jako příležitost k učení: V zážitkové pedagogice není neúspěch vnímán negativně, ale jako cenná zpětná vazba. Chyby jsou příležitostí k zamyšlení, analýze a hledání lepších řešení. Důraz je kladen na proces učení a osobní růst, nikoli na bezchybný výkon.
Jak funguje zážitkové vzdělávání v praxi?
Praktický základ zážitkové pedagogiky vychází z tzv. Kolbova cyklu učení, který tvoří čtyři fáze. Aby člověk došel nějakého poznání, musí nejprve projít konkrétním zážitkem, například postavit ze špaget konstrukci, která unese marshmallow.
Následuje reflexe, tedy zamyšlení nad tím, proč se konstrukce zbortila nebo naopak obstála, co bylo na stavbě nejtěžší a co bychom příště udělali jinak. Dalším krokem je hledání obecných pravidel, která lze ze zážitku odvodit, jako je nutnost pevné základny a rovnoměrné rozložení váhy. Nakonec se účastník zamýšlí nad možnou aplikací těchto poznatků v budoucím životě, třeba při týmové spolupráci.
Závěrem: Od učebnic k prožitkům
Zážitková pedagogika ukazuje, že skutečné učení nevychází jen z učebnic, ale z emocí, prožitků a vlastních chyb. Paměťové znalosti mohou časem vyblednout, ale zkušenosti, které zažijeme na vlastní kůži, v nás zůstávají.
Učení hrou rozvíjí dovednosti, které jsou v dnešním světě nepostradatelné: kritické myšlení, vytrvalost, samostatnost i schopnost spolupráce. A právě proto získává zážitkové vzdělávání na významu – je to cesta, jak vychovávat silné, odolné a zvídavé osobnosti.
Zdroje: AEE.org, Institute for Experiential Learning, Prázdninová škola Lipnice, Theses.cz, Univerzita Hradec Králové, Univerzita Karlova, ZaObzor.cz
Sára Aiblová je studentkou brněnské právnické fakulty. Kromě práva se zajímá o psychologii, kulturu a cestování. Baví ji prozkoumávat aktuální témata ze světa technologií či wellness a předávat je čtenářům.