I ve škole si děti občas potřebují hrát

I ve škole si děti občas potřebují hrát

Začátek školního roku je zase tady a kromě školních povinností, které děti čekají, nastává také „hon na zájmové kroužky“. Rodiče mají totiž často pocit, že musí mít jejich dítě svůj volný čas do posledního detailu rozplánovaný. Obzvlášť v době, kdy jsou děti ještě na prvním stupni a sami pořádně nevědí, co je bude bavit, mají maminky a tatínci pocit, že jim musí nabídnout tu nejširší paletu různorodých kroužků, aby zjistili, co je bude bavit. Děti tak často v jednom týdnu navštěvují i čtyři zájmové kroužky. Sportovní kroužek, aby mělo dítě dostatek pohybu, keramiku, aby se zjistilo, jestli z něj náhodou nebude umělec a nesmí chybět ani hodiny hry na klavír, aby se dítě naučilo na nějaký hudební nástroj.

Rodiče si tak nejen na dítě, ale také na sebe pletou byč. Nejde totiž jen o to, aby dítě do kroužků chodilo, ale také se musí zajistit, aby jej tam někdo zavezl. Ne každý rodič má tu možnost odejít z práce po skončení vyučování vě škole, aby mohl své dítě převézt do zájmového kroužku a o hodinu nebo dvě později ho zase vyzvednout. Ne všechny kroužky mají na výběr všech pět dní v týdnu a tak se nezřídka kdy stane, že v jeden den má dítě kroužky i dva. V těchto vyhrocených situacích se nabízí otázka, pro koho to rodiče vlastně dělají?

Nestresujeme tím sebe, ale často bohužel i dítě. Pokud se zeptáme prvňáčka, jestli chce chodit do třech různých zábavných kroužků, pravděpodobně nám to odkýve. Rodiče by si ale měli uvědomit, že si děti tak dobře jako oni neumí představit zátěž, kterou jim to přinese. Občas je zkrátka dobré se ve všem tom shonu zastavit a zamyslet se nad tím, proč to všechno vlastně děláme. Snažíme se dítě zabavit, zatímco budeme v práci? Nebo mu chceme prostřednictvím zájmových kroužků vrátit bezstarostné období „školkovských let“? Otázkou ale je, jestli běhání z jednoho kroužku do druhého, bude pro dítě opravdu odměna, nebo spíš další stres.

Dítě touží především po přirozené hře s kamarády, a tu mu keramický kroužek ani učení hry na hudební nástroj příliš nenabídne. Vděčným řešením je v tomto případě školní družina. Ta dětem částečně supluje mateřskou školku a zároveň nabízí množství kroužků a zájmových aktivit, kam rodiče mohou dítě přihlásit. Dítě má tak nejen program na celé odpoledne, kdy se rodiče mohou naplno věnovat své práci, ale nejsou na něj nakládány další povinnosti, jaké může docházka v zájmových kroužcích občas vzbuzovat. Zejména v úplných začátcích školní docházky je dobré dítěti alespoň částečně připomínat bezstarostné a hravé období ve školce, aby pro něj přechod od hraní k povinnostem nebyl takový šok.