V Tísku se lidé nikdy nevzdávají

V Tísku se lidé nikdy nevzdávají

Obec Tísek leží v Moravskoslezském kraji, skládá se ze dvou částí – Tísek a Karlovice. Obě části jsou od sebe sice oddělené silnicí, ale zástavba už je natolik propojená, že ten, kdo do obce přijíždí, je už vnímá jako jeden celek. Historicky byl Tísek součástí Českého Slezska, Karlovice patřily k Moravským enklávám ve Slezsku.

Od první dochované písemné zmínky v roce 1377 se majitelé obce střídali. Ke konci 17. století celé panství Bílovec, k němuž Tísek patřil, získali manželé Sedlničtí. V rukou této rodiny zůstala obec téměř 300 let, až do roku 1945.

Místní obyvatelstvo se v minulosti věnovalo převážně zemědělství, podle záznamů z roku 1842 žilo v obci 89 rodin, z toho 64 zemědělských. Jen čtyři domy byly z kamene a kryté šindelem, ostatní byly ze dřeva a s doškovými střechami. Počet obyvatel obce rychle rostl hlavně v 19. a ve 20. století. Za 150 let v 17. a 18. století vzrostl počet domů v obci z 25 na 47, o dalších 150 let později tady stálo už 200 domů. A jak vypadá situace dnes? V současné době v obci žije téměř 900 obyvatel ve více než 230 domech a třech bytovkách. A na víkendy sem jezdí další rodiny do svých chat.

Život obce silně narušily obě světové války. Po první se domů z bojiště někteří nevrátili, další přišli o život v roce 1945. Tehdy bylo také silně poškozeno několik domů a hospodářských budov, škola, kostel a obecní úřad.

Místní lidé jsou však velmi pracovití a houževnatí. Dnes se obec může pochlubit novou zástavbou, je tady ordinace praktického lékaře, pošta, obchod, kadeřnictví, hospoda, autoservis a dokonce i „psí holič“. Kulturní život v obci „táhnou“ místní ženy, hasiči a sportovci. V Tísku se pořádají taneční zábavy, soutěže, ochutnávky slivovice i cukroví, vystupuje tady pěvecký sbor i mažoretky. Fotbalisté si dokonce složili vlastní hymnu. A pozadu nezůstávají ani rybáři.

Aktivita místních je patrná i na jediné památeční stavbě obce, kterou je kostel zasvěcený sv. Cyrilu a Metodějovi. Už v roce 1865 byla v Tísku kaple, lidé usilovali o to, aby se tam mohly konat bohoslužby. Potom spojili své síly a v roce 1928 postavili kostel podle plánu architekta Karla Kotase. Ten poničil silný vítr i válka, a pracovalo se znovu. Po válce byly koupeny varhany, nový zvon, a za oltářem od roku 1964 stojí sousoší patronů kostela v nadživotní velikosti. Vzácná jsou okna s vyobrazeními svatých z dílny uměleckého skláře Vačkaře. A od roku 2012 můžete na kostele obdivovat nové hodiny.