Česká republika má spoustu obcí. A stejně tak jako některé země vytvářejí různá společenství či se přidávají do různých mezinárodních organizací, jakými jsou třeba známé NATO a EU, aby si s ostatními státy vzájemné pomáhali v různých sférách fungování státu, například jeho obraně, ekonomice či v politické sféře, něco podobného, v poněkud menším měřítku, dělají i samotné obce v naší zemi. Vznikají zde různé svazky, které sdružují větší počet obcí, za účelem prosazování společných zájmů. Ne každá obec je sama o sobě dost velká a může pro ni být potom těžké, aby byla „vidět a slyšet“. Lidé mají od přírody tendenci přehlížet to malé a drobné a zaměřovat se na to, co je pořádně vidět. Jinak tomu není ani u obcí. I když má nějaká obec například pouhých 200 obyvatel neznamená to, že těch 200 lidí má o něco menší nároky nebo zájmy než lidé z větších obcí a měst. Tohle a mnohé další důvody pravděpodobně přiměli obce spojit síly a společně dokázat pro své obyvatele a kvalitní život víc.
Jedním z takových svazků je Svazek obcí šumavského Podlesí. Stejně jako má Česká republika krajů, má tento svazek obcí, tedy čtrnáct. Těchto čtrnáct obcí si chtělo prosadit úkoly v zájmu rozvoje jejich regionu a vzhledem k tomu, že jejich úkoly jsou většinou společné, rozhodli se je prosazovat všichni spolu. Úkol svazku je v mnohém podobný jako úkoly již zmíněných mezinárodních organizací. Obce v něm společně pracují na změnách v oblasti kultury, hospodářství a ekonomiky a vzájemně si pomáhají. Klade se zde důraz, stejně jako v mezinárodních organizacích, na zachování identity jednotlivých obcí, rozvoj zahraniční spolupráce a propagace území. Obce jsou si vzájemnou oporou také při různých jednáních s orgány státní správy, podnikateli či neziskovými organizacemi. Dalo by se říci, že si vzájemně „kryjí záda“. Obec Čestice, Hoslovice, Němčice, Němětice, Úlehle, všechny tyto obce, stejně tak jako Přechovice jsou členem dobrovolného svazku obcí šumavského Podlesí. Sídlo celého svazku potom najdeme v abecedně první obci Čestice. Ať už se tedy jedná o velké státy nebo „jen“ malé obce, všichni chtějí jedno a to samé a vědí, že se vzájemnou pomocí toho dosáhnou mnohem snáz. Bez ohledu na to, jak je místo ve kterém žijeme veliké, jsme všichni stejní lidé, a naše práva jsou stejně důležitá jako práva kohokoliv jiného.