Kdy začínáme být dospělí?

Kdy začínáme být dospělí?

Období dospívání je pro každého mladého člověka časem, kdy se snaží najít sám sebe. I přes to, že spousta lidí, zejména starších generací, tvrdí, že je tato etapa tím nejlepším životním obdobím, kdy dospívající ještě nemá žádné velké povinnosti, nemusí ještě pracovat, ale zároveň je už dost velký na to chodit ven sám s kamarády a bavit se bez doprovodu rodičů, není toto období vůbec jednoduché.

Dokud jsme ještě malí a chodíme do školky či na první stupeň základní školy, náš život je v rukou rodičů. Říkají nám, co máme dělat, jak se máme chovat, dokonce nám často vybírají i kamarády. Názory rodičů jsou nám v dětství svaté a ani nás nenapadne je zpochybňovat. Zajímají nás hlavně hračky a fantazie a skutečný život jen proplouvá kolem nás.

V pubertě ale přichází zásadní zlom. Poznáváme nové přátele a zjišťujeme, že ne všichni žijí stejně jak my. Poprvé se setkáme s nějakými povinnostmi a nepříjemnostmi s nimi spojenými, zažíváme první zklamání a nešťastné lásky, od kterých už nás naši rodiče nemohou ochránit. Najednou jako bychom vylezli ze sklepa na světlo světa a zmateně se v něm snažili zorientovat. Zjišťujeme, že ne všichni lidi jsou hodní a ne každý to s námi myslí dobře, poznáváme váhu peněz a materiálního světa.

Důležitou a nedílnou součástí života každého teenagera je střední škola. Nachází se přesně na pomezí bezstarostného dětství a zodpovědné dospělosti. Jednou nohou jsme ještě pořád na základní škole se svačinami od maminek a druhou už na prahu dospělosti a samostatnosti. V této době nastává asi nejsilnější období identifikace. Setkáváme se s alkoholem, cigaretami, večírky, ale také nás čekají první brigády a zodpovědnost spojená se studiem střední školy, kde už nás učitelé „nevodí za ručičku“. V tomto období nad námi rodiče ztrácí kontrolu a my začínáme pomalu ale jistě žít sami svůj život.

Střední škola je zároveň prvním krůčkem k budoucímu zaměstnání. Můžeme si poprvé vybrat, co nás baví a zajímá a čemu bychom se v budoucnu chtěli věnovat. Neexistuje jeden jediný typ střední školy a ani už není povinnost ji navštěvovat. Je to poprvé, kdy se můžeme rozhodnout, co a jestli budeme studovat. Přeci jenom je patnáct let, doba, kdy si vybíráme střední školu s mokrou občankou v ruce, pořád poměrně nízký věk a sami bez pomoci a rady rodičů si s výběrem nemusíme vědět rady. Měli bychom ale mít na paměti, že za další tři až čtyři roky se z nás už možná stane hotový dospělý s běžným zaměstnáním.