Kde jsme se naučili nejvíc?

Kde jsme se naučili nejvíc?

Říká se „škola, základ života“ a toto rčení nemá rozhodně k pravdě daleko. Za celý život jsme se nikde nenaučili a ani nenaučíme víc, než právě ve škole, a to rozhodně nemluvím o odborných znalostech.

Život každého malého človíčka začíná stejně. Narodí se jako nepopsaný list rodičům, kteří jej často berou jako šanci na to, napravit svoje životní chyby a „vytvořit“ člověka, který se jejich chyb vyvaruje a bude žít lépe. Pro většinu rodičů, kteří své rodičovství plánovali, je narození jejich miminka jednou velkou životní výzvou, ve které rozhodně nechtějí selhat a chtějí mu zajistit co nejlepší život. Milují ho, rozmazlují ho, chrání ho před negativními vlivy okolního světa a snaží se ho vychovávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Děťátko roste a celý jeho svět tvoří jen jeho rodina, dětský pokoj a okolí jeho domu.

Nejdůležitější v životě člověka je ale právě socializace. Celý život přicházíme do styku s různými lidmi, v zaměstnání, v osobním životě, ve službách, zkrátka ve všech oblastech našeho života. Ne všichni lidé na nás však budou tak hodní jako naši rodiče a ne všichni pro nás budou chtít to nejlepší. Setkáme se s lháři, podvodníky, intrikáři a spoustou dalších lidí, na které nás doma zkrátka nepřipraví.

První interakci s jinými lidmi prožíváme v mateřské školce. Hledáme si první kamarády a poznáváme první „nepřátele“. Učíme se používat v praxi základy slušného chování, kterým nás doma učili a hlavně se poprvé začínáme pomalu starat sami o sebe. Doma jsme byli zvyklí, že veškerá pozornost byla soustředěna jen na nás, zatímco teď se dělí mezi desítky dětí. Učíme se zabavit se sami, najít společnou řeč s jinými dětmi, dělit se, děkovat, poprosit a také se vyrovnat s odmítnutím. Poprvé se taky učíme poslouchat jinou autoritu než své rodiče.

 

 

Základní škola nás učí základní věci, kterou jsou povinnosti. Učíme se, že život není vždy jen zábava, a že ne vždy můžeme dělat jen to, co nás baví. S pomocí rodičů a učitelů se postupně učíme rozdělit si náš den do dvou částí, jako už to ostatně bude po celý zbytek života- práce a zábava. Také nás zde učí, že za dobrou práci budeme odměněni, což nás motivuje k lepším výsledkům. Tvoříme si zde přátele, ne jen dočasné kamarády jako tomu bylo ve školce, a učíme se, že nám na druhých lidech může skutečně záležet. Setkáváme se také s pomluvami a šikanou a uvědomujeme si, že ne každý nás musí mít rád a že každý člověk je trošku jiný a s každým se musí vycházet trošku jinak. Hledáme si první koníčky a nacházíme své přednosti pomocí zájmových kroužků, které navštěvujeme. Učíme se spolupracovat.

Rodiče nás naučí teorii o tom, jak bychom se měli v životě chovat, ale jak už to tak bývá, nejlépe se člověk učí právě z praxe a tu nám poskytne právě mateřská a základní škola.