Ionizujícímu záření se nevyhneme. Můžeme se před ním ale chránit

Ionizujícímu záření se nevyhneme. Můžeme se před ním ale chránit

Když se řekne radiační havárie, většině z nás se vybaví stále ještě poměrně nedávná havárie v Černobylu. S radioaktivitou se však můžeme setkat mnohem častěji. S určitou mírou záření se dostáváme do styku dokonce i na místech, kde bychom takovýto druh nebezpečí vůbec nečekali – u lékařů. Nejen výbuch jaderné elektrárny, ale také obyčejný rentgen je totiž pro naše tělo zdrojem nezdravého ozařování. A jak vlastně radiace na naše tělo působí?

Následky ionizujícího záření můžeme rozdělit na dvě velké skupiny – okamžité a pozdější. Zatímco okamžité následky jsou zjevné a kontaktu s radiací jsme si většinou vědomi, pozdější následky mohou být poněkud záludné a nemusíme si je často s vystavením se ionizujícímu záření ani spojit. Rakovinové bujení, které je nejobávanějším následkem ozáření, nás potom může přepadnou i o několik desítek let později. Po tak dlouhém časovém odstupu se často nedá ani přesně určit, zda byla rakovina následkem vystavení se určité radiaci, natož aby se dalo přesně určit, kdy k podobnému vystavení došlo.

Radioaktivní ozáření může na našem těle způsobit nemalé škody, zároveň však jeho přítomnost nemusíme ani zaregistrovat. To, jestli se u nás vážné následky ionizujícího záření projeví závisí nejen na odolnosti našeho organismu, ale také na dávce, charakteru a způsobu, jakým na nás ozáření působí.

Bylo by poměrně jednoduché, vyhýbat se obloukem žlutým značkám, které důrazně upozorňují na radioaktivitu. Radiace však bohužel není pouze výsledkem lidské činnosti a vzhledem k tomu, že ji nevidíme, můžeme riziko z vystavení se záření mnohdy podcenit. Přitom je ionizující záření v prostředí kolem nás naprosto běžným jevem. Kvůli tomu, že je tak příroda prakticky protkána ionizujícím zářením, jsme mu v určitých malých dávkách vystavování po celý život.

Státní ústav radiační ochrany se stará o to, abychom mohli využívat ionizujícího záření a jaderné energie a zároveň jsme za jeho přínos nemuseli platit našim zdravím. Právě medicína je jedním z příkladů, kde se dnes bez ionizujícího záření neobejdeme, a kromě přírodního pozadí má lékařské ozáření největší podíl na ozáření člověka. Státní ústav radiační ochrany zabezpečuje pro potřebu státního dozoru nezávislé ověřování zdrojů ionizujícího záření používaných v medicíně a analyzuje podmínky, které vedou ke snižování radiační zátěže lidí pří lékařském ozáření. Odborné podklady pro zlepšení podmínek a ochrany zdraví pacientů a nemocničního personálu pro potřeby klinických pracovišť a pro zajištění informovanosti odborné i laické veřejnosti.