Lidové tradice dříve nahrazovaly televizi. Lidé se jimi bavili neustále

Lidové tradice dříve nahrazovaly televizi. Lidé se jimi bavili neustále

České lidové svátky a obyčeje bavili lidi už od nepaměti. I když často neznáme přesný původ jejich vzniku, bereme je jako příležitost, jak strávit hezký čas s rodinou a přáteli. Postupem času však podobných tradic mezi Čechy ubývá. Nejen že nemáme tendenci vymýšlet nové, ale často nemáme ani chuť dodržovat ty staré. Na každé roční období přitom připadá minimálně jeden zajímavý lidový svátek, který stojí za to si připomenout.

Zima přináší na svátky bohatý prosinec, který je pro většinu z nás ve znamení honiček a příprav na vánoční svátky. Samému vyvrcholení Vánoc předchází tradiční advent, který začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Ten měl prapůvodně symbolizovat dobu, kdy byla Panna Marie v „očekávání“ a ve své původní podobě měl být obdobím klidu a pokory. Lidé se častěji modlili, konali dobré skutky, drželi půst a dodržovali pohlavní zdrženlivost.

Vánoce, které jsou oficiálně zakončeny svátkem Tří králů, střídá masopust. I když název napovídá něco jiného, tento svátek je ve znamení veselí, zábavy a dobrého jídla. Přípravy na slavnosti bujaré zábavy zahájil takzvaný tučný čtvrtek, kdy se jedlo více masa než chleba. Masopustní zábava však začínala teprve na „masopustní neděli“, kdy se lidé bavili a tancovali často až do rána. Zábava s tancem pokračovala i v pondělí. Úterý bylo ve znamení karnevalu. Vesnicemi procházely průvody maškar a hrála se i divadelní představení. Masopustní zábava končila přesně o půlnoci z úterý na středu, kdy začínal 40denní půst před Velikonocemi.

Jaro bylo ve znamení Velikonoc, které byly zároveň nejvýznamnějším křesťanským svátkem. Jedním ze zvyků dodržovaných v tomto období bylo vítání jara spojené s vynášením Smrti, které se konalo dva týdny před Velikonoci.

Ani léto nezůstalo zahanbené. Někde mezi první půlkou května a první polovinou června začínají Svatodušní svátky neboli letnice. S těmi se pojí řada zvyků jako jsou například králenské slavnosti, z nichž asi nejznámější je Jízda králů. Jako král je vždy na koně posazen malý chlapec, jelikož podmínkou je, aby byl panic. Koně králi vede jeho otec a po stranách jej doprovází na koních takzvaní legrúti. Během léta byla také řada zvyků spojená se žněmi či dožínkami. Na podzim se potom slavil svátek svatého Václava, Dušičky či Svatomartinský svátek.

Jelikož naprostá většina zvyků pochází z křesťanských tradic, často se k nim váže také návštěva kostela. Díky bohatým křesťanským zvyklostem má tak většina i malých obcí svůj kostel, kde se obyvatelé schází například na půlnoční mši. Jedním z takových je kostel Střelice. Dávno navíc není pravidlem, že by do kostela chodili jen věřící. Na mše spojené s významnými dny se často vydává i spousta ateistů.