Některé náklady mohou, ale také nemusí ovlivňovat základ daně. Zákon stanoví pravidlo, že náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu lze uznat za daňově odpočitatelné. Toto pravidlo zní poměrně jednoduše, avšak v praxi se může jeho aplikace ukázat jako složitější. Co jsou daňové náklady? Co jsou nedaňové náklady? Jak je rozlišit a co vše lze dát do nákladů?
Daňové a nedaňové náklady
Problematiku toho, co jsou daňové náklady a co jsou nedaňové náklady, řeší zákon č. 586/1992 Sb., České národní rady o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), konkrétně v ustanoveních § 24 až 25. Zákon o daních z příjmů náklady neboli výdaje dělí na: daňové (tedy daňově uznatelné) a nedaňové (tedy daňově neuznatelné).
V praxi je však posouzení daňové uznatelnosti více než jen černobílá záležitost. Zatímco u některých položek je daňová uznatelnost zřejmá, u jiných je zapotřebí daňová kalkulace pod dohledem daňového poradce. Ten ve spolupráci s účetní musí provést detailní analýzu za účelem posouzení daňové uznatelnosti nákladů.
Výchozím bodem při daňové kalkulaci je výsledek hospodaření (rozdíl mezi výnosy a náklady u účtujících subjektů) anebo rozdíl mezi příjmy a výdaji. Co vše lze dát do nákladů?
Co jsou daňové náklady?
Po nahlédnutí do ustanovení § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů lze odvodit základní zásadu pro posuzování daňové uznatelnosti nákladů. Daňové náklady jsou výdaje vynaložené za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů daňového subjektu. Jinými slovy – do daňového základu lze zahrnout pouze ty náklady, které prokazatelně souvisí s podnikatelskou činností.
Daňové náklady jsou:
Náklady, které byly vynaloženy za účelem dosažení, zajištění a udržení příjmů (Nejvyšší správní soud (NSS) k věci ve svém rozsudku uvádí, že mezi příjmy a souvisejícími výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení musí existovat přímý a bezprostřední vztah. To znamená, že bez vynaložení konkrétních výdajů by podnikatel očekávané příjmy vůbec nezískal nebo neměl možnost získat.).
- Náklady, jejichž existence a výše byla poplatníkem prokázána.
- Náklady, jejichž výše je stanovena zákonem o daních z příjmů a zvláštními předpisy (Důvodem je skutečnost, že pokud by byl daný výdaj omezen nějakým předpisem (např. zákoníkem práce), jako daňový náklad by bylo možné uznat pouze tuto jeho omezenou výši.).
Mějte na paměti, že všechny výše uvedené podmínky musí být splněny současně.
Některé daňové náklady, které uvádí zákon o daních z příjmů:
- odpisy hmotného majetku
- zůstatková cena hmotného majetku (s některými výjimkami)
- členské příspěvky (za určitých podmínek)
- pojistné hrazené poplatníkem (souvisí-li s příjmem, jenž je předmětem daně a není od daně osvobozen)
- pojistné na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti
- pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem (za splnění určitých podmínek)
- daň z nemovitých věcí (pokud byla skutečně uhrazena)
- výdaje na pracovní cesty
- škody vzniklé v důsledku živelních pohrom
Co jsou nedaňové náklady?
Nedaňové náklady definuje zákon o daních z příjmů v ustanovení § 25. Nedaňový náklad neboli daňově neuznatelný náklad je tedy takový výdaj, který nebyl vynaložen k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely.
Demonstrativní výčet toho, co jsou nedaňové náklady, uvádí zákon o daních z příjmů v ustanovení § 25. Nedaňové náklady jsou nejčastěji:
- náklady na pořízení hmotného majetku a technických zhodnocení (neuplatňují se jednorázově, ale ve formě postupných odpisů)
- náklady patřící do jiného zdaňovacího období (jedná se například o situaci kdy faktura za materiál nakoupený koncem roku došla se zpožděním, a k tomuto plnění nebyla vytvořena tzv. dohadná položka)
- náklady na osobní potřebu poplatníka (náklady na opravu stroje, který není psaný na firmu anebo náklady vynaložené za jiného poplatníka)
- náklady na reprezentaci (platby za obědy, hodnotnější dárky apod.)
- dary (zákon o daních z příjmů však umožňuje následný odpočet darů na vybrané dobročinné účely – hasiči, zdravotnická a školská zařízení, církve)
- úroky z půjček od spřízněných osob, pokud nesplňují speciální podmínky stanovené zákonem (jedná se primárně o pravidlo nízké kapitalizace)
- sankce a pokuty od státních orgánů či institucí (pokuty od policie, finančního úřadu atd.)
- většina opravných položek (například k materiálu, zásobám či majetku – výjimkou jsou pouze dříve zmíněné opravné položky k pohledávkám, které splňují podmínky speciálního zákona)
- tvorba účetních rezerv.
Co vše lze dát do nákladů?
Co je možné dát do nákladů, aby to bylo v souladu se zákonem? Daňové náklady jsou například materiály a zboží potřebné k vaší činnosti anebo poplatky spojené s pracovními cestami (doprava a ubytování). Daňově uznatelné jsou rovněž mzdy a pojistné zaměstnanců, pracovní oděvy a pracovní pomůcky a nájemné. Zatímco vodu na pracovišti do nákladů dát můžete, káva, čaj a další nápoje jsou již nedaňové náklady.
