Druhý stupeň základní školy přináší v životě dítěte spoustu změn

Druhý stupeň základní školy přináší v životě dítěte spoustu změn

Druhý stupeň základní školy je v životě dětí velkým milníkem. Nejen že se poprvé v životě dostávají do kontaktu s nezáviděníhodným obdobím zvaným puberta, prožívají své první lásky, dostanou první občanku, a tak nějak pomalu přichází na to, kdo vlastně jsou a co od života chtějí. Stojí před nimi také důležité rozhodnutí v podobě výběru střední školy, která dost možná zásadně ovlivní jejich budoucí vzdělání, život a kariérní směřování.

Základní škola nás nejen obohacuje o první všeobecné znalosti, ale také je nám důležitým partnerem na cestě utváření vlastního sebehodnocení. Ať se nám to líbí nebo ne, současný školský systém hodnotí děti podle jejich znalostí, dovedností a výkonu na škále výborný až nedostatečný. Ne každý je však nadaný na vše, a tak se nezřídka kdy stává, že jsou žáci pravidelně konfrontovaní s kritikou ze strany učitelů a v neposlední řadě také s nelibým hodnocením v žákovské knížce. Ne každý pedagog navíc domýšlí své jednání do důsledků a často si tak neuvědomuje, že svými na první pohled vtipnými narážkami, může dítěti způsobit doživotní komplex. Snad každý z nás měl někdy ve škole problém s nějakým učivem nebo pedagogem, který ho měl mezi svými „neoblíbenci“ a dával mu to hodinu od hodiny najevo.

Podobně nepříznivě může na děti působit také neustálé srovnávání se spolužáky. Určitá míra zdravé soutěživosti může výkonu dětí prospět, nicméně neustálé předhazování pár vyvolených spolužáků za vzor těm méně nadaným, nemusí působit na psychiku dítěte úplně příznivě. Nemluvě o tom, že podobná přirovnání děti často poslouchají i doma od svých rodičů, kteří s oblibou pronáší věty typu „proč se nemůžeš učit jako Anička“, „proč nemůžeš být víc jako tvá sestra“, „jak to, že Petr se to mohl naučit na jedničku a ty jsi donesl zase trojku?“. Podobné věty dětem nejen sráží sebevědomí, ale také jim postupně berou vůli se zlepšit.

V momentě, kdy potom přijde čas rozhodování se, jakou střední školu zvolit, všechna tato zarytá přesvědčení vyplavou napovrch. Spousta dětí má strach podat si přihlášku na gymnázium, když mu rodiče i paní učitelka po celou dobu povinné školní docházky opakovaly, že bude zázrak, když nějakou střední školu vůbec vychodí.

Na druhou stranu pochopitelně není na místě nutit dítě chodit na nejlepší střední školu ve městě, když je už od základní školy zjevné, že ho učení se nazpaměť nových vědomostí spíše trápí. Důležitou úlohou rodičů je potom nejen podat dítěti pomocnou ruku při výběru střední školy, ale také mít na paměti především rozsah jeho schopností a zájmů.