Postižená není duše, jen tělo

Postižená není duše, jen tělo

Slovo „postižení“ můžeme vnímat různě. Většina z nás si ale většinou vybaví jeho nejhorší formy. Lidi na vozíčku, s nepřítomným výrazem, kteří téměř nereagují na vnější podněty. Ano, bohužel i takové případy jsou, ale rozhodně ne všichni postižení lidé na tom musí být až takhle špatně. Postižení je pojem, který označuje širokou škálu problémů, od těch zdravotních až po mentální. Samozřejmě často jdou obě tyto kategorie ruku v ruce.

Je důležité si uvědomit, že lidé s nějakým navenek viditelným postižením, jsou v jádru stejní jako my, a proto si zaslouží žít kvalitní a plnohodnotný život. Nikdo z nás neovlivní, komu se narodí a stejně tak neovlivníme, jak se narodíme. Postižení jsou většinou vrozená, tedy nikdo z nás je nemohl jakkoliv ovlivnit. Tito lidé se narodili stejně jako my ostatní a jako miminka se od těch zdravých dětí většinou ani nijak neodlišovali. Ať už na tento svět přijdeme jakkoliv- zdraví, nemocní, bez rukou, bez nohou, postižení nebo ne, všichni si zasloužíme, abychom si náš život tady užili a prožili.

Zdraví člověk se narodí a prvních pár měsíců až roků je plně odkázaný na pomoc svých rodičů. Ti jej postupně učí všechny věci, které jsou pro malého človíčka důležité a pro fungování v běžném životě naprosto zásadní. Naučí ho chodit, mluvit, správně jíst, oblékat se, používat záchod místo plínek a spoustu dalších věcí. Po tom, co už dítě umí základní fungování, nastává zase výchovná etapa. Rodiče potom několik let dítě vychovávají, učí je co je správné a co špatné, jak se má chovat ve společnosti a další pro život užitečné věci. Celý tenhle proces netrvá déle než zhruba čtvrtinu života člověka. Po tom už je schopný žít život sám a podle sebe a to, jak ho bude žít, je jen a jen na něm.

Pokud má ale člověk nějaké postižení, se kterým nemůže samostatně fungovat, je to celé mnohem těžší. Rodina je potom pro něj nejen podporou a pomocí pro dobrý životní start, ale také nepostradatelnou součástí jeho každodenního života po celý život. Najednou to není tak, že se rodiče své dítě krmí prvních pár měsíců života, ale krmí ho každý den celý život. Tahle situace je potom pro obě strany nesnadná a pro rodiče často neuvěřitelně psychicky i fyzicky vyčerpávající.

Existují však místa, kde se rodinám v těchto nelehkých životních situacích snaží pomoct. A řeč rozhodně není o finanční pomoci, ale o pomoci žít kvalitní život. Tyto zařízení pracují nejen s postiženými, ale i s jejich rodinami a nabízejí pomoc na obě strany. Poskytují pomocnou ruku při začleňování se postižených lidí do běžného života, pořádají společenské akce, kde se mohou setkávat lidi s podobnými problémy a předávat si cenné rady a zkušenosti a v neposlední řadě se starají i o rodiny těchto lidí, pro které pořádají odpočinkové a relaxační víkendy bez dětí, nebo skupinové víkendy s celými rodinami. Jednou z takových organizací je třeba firma Apropo Jičín, o.p.s. Všichni máme stejné právo na to, prožít náš život šťastně a kvalitně.